Matylda začne bydlet s Karlem, ale jejich soužití je náročné.
{articleImage}690{/articleImage}
Do péče se zapojí i Karlův syn Pavel.
(Antonio Šoposki) Karel velmi striktně dodržuje pravidla a řád, Matylda je svérázná bohémka a Pavel žije nezodpovědným životem.
Film vystihuje společné soužití tří generací s rozdílným temperamentem. Zabývá se spíše vztahy rodinnými než partnerskými, ale může být edukací ve všech směrech – v rodinném, pracovním i partnerském životě. I když patrně nebylo cílem filmu veřejnost edukovat.
Též obecně poukazuje na to, jak ve skutečné realitě nefunguje sociální systém. Pečující osoby mohou ztrácet psychické i fyzické síly, mohou se projevit i problémy v soukromém a partnerském životě.
U výstřední a roztržité Matyldy se její rychle postupující příznaky Alzheimerovy choroby velmi těžce odlišují. I když soužití se synem je ze začátku těžké, během průběhu filmu nalezne u syna lásku a empatii.
Film může být inspirací, jak pečovat o tyto osoby, tak aby pocit lásky a bezpečí měly. Vynikající terapií můžou být vzpomínky, které se aktivují pomocí smyslů (např. čich, hmat, sluch). Může to být hlazení po vlasech, uklidňující masáž rukama nebo masážní rukavicí i přes oděv od Růžového slona, držení za ruku, milé povídání, pozorování ostatních lidí venku.
Člověk s tímto typem onemocnění, byť i ve velmi pokročilém těžkém stavu slyší, cítí a vnímá, i přesto, že nám to tak nepřipadá. Proto by se měl takový člověk rozvíjet a stimulovat jej.
O tom, jak může fungovat partnerský vztah a sexualita u osob s Alzheimerovou nemocí, jaká jsou rizika a doporučení, vypovídá článek na našem webu „Partnerské vztahy a sexualita u osob s demencí“