Coming out starších osob - doprovod 80tiletého gay muže z Německa

Na přednášce Dieter Schmidt provedl účastníky a účastnice, jež se dostavili v hojném počtu, stoletou LGBTI + historií Německa a popsal doprovod 80letého muže, který procházel svým coming outem.

80letý muž se jmenuje Hans a Dieter mu nabídl terapii, protože Hans ztratil kontrolu nad svým životem. Věděl, že je gay, a celý život se to snažil skrývat. Pracoval jako učitel na univerzitě a jeho psychika, že je gay, sehrála i roli v povolání. Bál se například dotknout se svých žáků, nechtěl k nim chodit ani blízko, aby ho nikdo neobvinil z pedofilie.

Hans začal mít pocity samoty, nechtěl se s tím svěřit ani rodině, měl strach, že ji ztratí. Když viděl muže, kteří se drželi za ruku, bylo mu smutno, radši se díval do země.

Hans se nestaral o své vlastní potřeby, stále se podceňoval, naučil se všemu přizpůsobovat.

Dieter mu nadzvedl pokličku, pod kterou byl schovaný, a svou psychoterapií ho vyzdvihl v sebevědomého muže. Byl rád, že ho pak někdo uznává a vidí. Dieter pracuje jako psychologický terapeut a psycholog více než 40 let, měl zkušenosti, takže věděl, jak člověka může ovlivnit psychika, když zjistí, že je v sexuální oblasti jiný než ostatní. Základem je nezůstávat obětí, mluvit o tom s někým, kdo to chápe, a ujasnit si, co vlastně člověk chce, a sám pro to něco i udělat.

Každý člověk se sám může rozhodovat, zda svou orientaci říci, či ne. Pokud se člověk svou orientaci rozhodne zveřejnit, tak by měl být odolný i vůči negativním reakcím veřejnosti.

LGBT senioři a seniorky nejsou moc vidět. Nechtějí si přiznat, že už nejsou atraktivní ve svém věku, proto nikam nechodí. A i nějakou roli hrála historie, kdy dříve byla homosexualita zakázána či i trestána.

Ve 20. letech, kolem roku 1920, bylo období ještě příznivé, například proběhly první operace změny pohlaví pro transgender lidi, homosexuálové byli přítomni v subkultuře velkých měst, viditelní také na veřejnosti.

Ve 30 letech, kolem roku 1930, v období národního socialismu již byla lesbická a gay kultura zničena, stejně jako jejich sebevědomí. Homosexualita byla považována za patologii. Ženy byly odvlečeny do koncentračních táborů jako asociální pro nemravný životní styl.   

V poválečném období, po roce 1940, stále přetrvává stigmatizace homosexuálů. Jsou diagnostikováni jako nemocní, ve společnosti jsou zvrácení, nemorální.

Kolem roku 1950, v NDR od roku 1957, nebylo homosexuální jednání už trestáno. Byly provedeny lékařské praxe operací genitálií u intersex osob.

V 60. letech hraje hierarchie mezi pohlavími jasné genderové role. Začíná zlom, studenti se bouří proti sociálním normám a pruderní sexuální morálce.

V 70. letech se zakládala hnutí homosexuálů. Ale manželky se nemohly rozvést bez souhlasu manžela. Do roku 1977 musela mít manželka i souhlas manžela, pokud chtěla vykonávat výdělečnou činnost.

V 80. letech bylo pro mladé hnutí těžké období. Opět byla homosexualita považována za zvrácenou a nemravnou. Žena byla zbavena péče o dítě, pokud se zjistilo, že je lesba.

V 90. letech již vznikají skupiny. 17. května 1990 vyškrtla Světová zdravotnická organizace homosexualitu z Mezinárodního seznamu duševních chorob.

Od roku 2000 se již podmínky gayů a lesbiček zlepšovaly.

V Německu je i LGBT domov pro seniory a seniorky, který založil Dieter Schmidt. O tento domov je velký zájem. Na čekací listině je přes 400 zájemců. Senioři a seniorky si pobyt pochvalují, že mohou dobře stárnout, necítí se osamělí a personál se k nim chová s respektem. Snad tento krok budou i ostatní země, včetně České republiky, následovat.

Zdroj historie: Život90