Mezinárodní konference Sexuální a intimní asistence v ČR a ve světě

Tato nová služba sexuálních asistentek pro handicapované vyvolala velký zájem médií.

O sexualitu handicapovaných a především o sexuální asistentky se začínají zajímat tisk, rozhlas a televize. Snaha vyvolat živé a nezprostředkované emoce u čtenářů a posluchačů je značná. Na internetu, v komentářích pod články na téma sexuálních asistentek, převažují u čtenářů negativní emoce nad těmi pozitivními. Pro lidi je pomoc handicapovaným v sexuální oblasti formou sexuální asistentky neobvyklá a žasnou: „Co je to zase za výmysl?“ Často reagují nazlobeně nebo si dělají legraci. Krátká průpovídka v komentáři: „Začínám trochu kulhat“ má nejvíce like. Média, dělaná především pro zábavu ve volném čase, která si vyžadují pouze povrchní pozornost, potvrzují, že se lidé takovými články mohou dobře bavit. Východiskem je takové komentáře ignorovat a stát si za svým postojem.

V našich článcích na našem webu sexualitu postižených bereme vážně a do hloubky. Pojďte se ve stručnosti podívat na některé příspěvky přednášejících, které na konferenci zazněly.

Akci moderoval Martin Zach, muž roku 2009, který ochrnul po nešťastném exhibičním skoku do vody.

Velké poděkování z úst moderátora patřilo našemu Růžovému slonu, který daroval erotické pomůcky pro přednášky a školení. Na konferenci měl Růžový slon svůj propagační stánek, kde si každý, kdo chtěl, mohl vzít malý dáreček.   

Přednášející na konferenci:

Mgr. Lucie Šídová, výkonná ředitelka Rozkoše bez Rizika popsala vznik a první kroky vedoucí ke vzniku tématu sexuální asistence. „Je to téma, kterým se zabýváme druhým rokem, i když to vypadá, že se tomu více věnujeme.“ říká Lucie Šídová. Podle ní je to těžké téma. Rozkoš bez Rizika je ženská organizace, proto se rozhodli vyškolit především ženy pro práci sexuální asistentky. V prvním běhu neměli odvahu vyškolit muže a zatím to neplánují. Sexuální asistentky byly dle Lucie Šídové pečlivě vybírány. Tyto ženy se samy rozhodly, jestli mají zájem se stát sexuální asistentkou. Všechny ženy mají x-leté zkušenosti v práci s muži, umí pracovat s tělem, absolvovaly několik kursů, stáží, mají další kursy tantry, masáží a ve své praxi se setkávají s lidmi, které mají určité postižení. Sexuální asistentky podepsaly etický kodex, který obsahuje doporučení k jejich práci.

Petr Eisner, DiS, lektor intimní asistence a pracovník v sociálních službách, zhodnotil historii práce se sexualitou a aktuální nastavení společnosti i organizací poskytujících sociální služby lidem s handicapem. Zastává postoj, že využití služeb sexuální asistentky je něco jako dovolená. Někdo si dovolenou může dovolit, jiný ne. Stejné je to s využíváním služby sexuální asistentky. Dále hovořil o rozdílech v zařízeních. Někde je člověk vnímán jako věc, věčné dítě a jeho sexuální stránkou se nezabývají, v jiném zařízení je zase jiný extrém, kdy se pracovnice vrhají do práce se sexualitou klienta, ale nejsou profesionály, čímž uškodí sobě nebo klientovi. Ti, kteří se snaží pomoci handicapovaným lidem s jejich sexualitou, by měli handicapované osoby podporovat, rozvíjet, snažit se rozšířit možnosti pro normální život.

Mgr. et. Bc. Michal Šmíd, právník a pracovník odboru bezpečnostní politiky prevence kriminality MV ČR rozvedl stanovisko Odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra, které k tématu vyšlo v březnu 2015. Vysvětloval, do jaké míry je poskytování intimní a sexuální asistence pro handicapované osoby v souladu s trestněprávní úpravou České republiky. Protože tato část je obsáhlá a též důležitá, podrobnější informace se dozvíte v dalším samostatném článku našeho webu.

Mgr. Zuzana Durajová, statutární zástupkyně spolku Ligy lidských práv zaměřila svůj příspěvek z oblasti lidského práva na právo sexuálně žít a též právo na sexuální výchovu. Probírala negativní oblast sexuálního zneužívání. Podle ní lidé se zdravotním postižením jsou vystaveni sexuálnímu zneužívání mnohem více než běžná populace. Podala příklad zneužívání v psychiatrické léčebně, kdy si pacient stěžoval na obtěžování personálem, ale pomoc se mu nedostala. Při vyšetřování takových případů má policie pocit, že si z důvodu duševní poruchy tito lidé vymýšlejí a případy nejsou pak řádně vyšetřeny. Je u nás problém v legislativním zakotvení.

Bc. Aleš Vosáhlo, vedoucí poradny z Ligy vozíčkářů, představil novou službu jejich intimní poradny, která je určena osobám se zdravotním postižením, pečujícím osobám – rodičům, partnerům, pomáhajícím profesím, pracovníkům v zdravotních službách, zdravotníkům atd. V rámci svého problému se lidé mohou poradit o sexualitě ve všech jejích podobách. Pomůžou nastavit hranice sexuality, objasní masturbaci, jak si obstarat sexuální pomůcky, poradí handicapovaným párům při začátku sexuálního života, podají informace o antikoncepci, bezpečném sexu, konzultaci nepřiměřeného sexuálního chování. Nejčastějším problémem klientů jsou poruchy erekce.

Nina de Vries, sexuální asistentka z Německa, se rozpovídala v sexuálně naladěném rytmu o dotycích a smyslových vjemech. Kdo řídí a rozhoduje, co je pro nás užitečné, je naše hlava. U mnoha lidí s postižením je to tak, že u nich nedochází k inkluzi, čímž mají i větší problém s naplněnou sexualitou. Sexuální asistentky tuto potřebu sexuality naplní. Na základě transparentní a vědomé motivace nabízejí služby jako poradenství, erotické masáže, společnou nahotu, vzájemné hlazení a objímání. Každá sexuální asistentka zná ale své hranice. „Každý sexuální asistent individuálně rozhoduje o tom, co konkrétně bude nabízet. Já například nenabízím orální kontakt ani pohlavní styk. Ne, že bych to považovala za špatné nebo nemorální, ale protože to nechci. Je to osobní hranice.“ říká Nina.

Erich Hassler a Eva Zylke, zástupci švýcarské organizace InSeBe (Institutu sexuálního doprovázení) interpretovali vývoj sexuální asistence ve Švýcarsku. Svůj příspěvek prezentovali v duchu cílů služby v podání InSeBe: Není důležité být atraktivní nebo mít zaručený recept na dobrý sex. Při sexuální asistenci jde o to brát člověka takového, jaký je. Na toto téma také pořádají školení, kde se formulovaly služby. První vzdělávací ročník proběhl v roce 2004 a sexuální asistentky vyloučily pohlavní styk. Ovšem ze strany klientů požadavek na sex byl, jenže jim nebyl umožněn, proto došlo k citelnému poklesu po sexuálních asistentkách. InSeBe na to reagovalo a zaujalo postoj, že pohlavní styk nyní nevylučují. Záleží na dohodě mezi asistentkou a klientem. Sexuální asistence v rámci InSeBe nabízí možnost setkávání, které je otevřené.

Zajímavou částí v průběhu přednášky zahraničních hostů bylo společné vzájemné podávání ruky mezi se sebou a oslovení větou: „Ahoj, já jsem sexuální bytost.“

Závěr konference

Na závěr konference se promítal dokumentární film „Nemusíš s láskou, stačí s citem“ z filmové dílny od sdružení Inventura. Příběhy a cesty za poznáním žen a mužů s mentálním handicapem, s výpověďmi odborníků, ke kterým se handicapovaní obracejí, sledoval celý sál. Tento film měl na konferenci předpremiéru. Hlavní aktéři filmu se na konferenci představili. Film byl přijat s velkým potleskem.

Mezinárodní konference byla významnou událostí, aby projekt sexuální asistence se co nejvíce přiblížil lidem, aby se zakotvil v legislativě a účastníci zapojení do projektu sexuální asistence se nedopouštěli trestného činu, a hlavně, aby všichni handicapovaní věděli, že na svou situaci po sexuální stránce nejsou sami.