Jednou ze sexuálních deviací je parafilie. Je to psychologické a sexuologické označení pro nestandardní sexuální preference. Pochází z řeckých slovo para (napa-vedle) a filia (láska, přátelství) (zdroj wikipedia.org)
Jsou různé parafilie:
{articleImage}612{/articleImage}
Je to jen výcuc. Když to o sobě dotyčný zjistí, může se s tím smířit, provozovat to soukromě, ale nesmí nikdy porušovat při této odlišnosti zákony.
Člověk to může o sobě zjistit v pubertě, v křehkém věku nebo i později a pak neví, co s tím. Začne proces sebepřijetí. V dětství přijdou náznaky, že to má člověk jinak, ale dítě to neprožívá ještě sexualizovaně. Pak pozná, že to opravdu jinak má. Svádí to na pubertu a říká si, že to jsou jen pobouřené hormony. Zděsí se, že to nepřešlo. Přichází fáze popírání – to není možné, vždyť to mám jinak. Pak přichází fáze sebepřijetí – dotyčný zjistí, že se jeho odchylka nějak jmenuje. Svou odchylku zpochybňuje, říká si, že si to jenom vsugerovává. Začne přemýšlet, jak to, že to ostatní přijímají a jsou si svou orientací jistí. Začíná druhá fáze sebepřijetí – dobře mám úchylku, žiju s tím, ale mnohem raději bych ji neměl. A následuje třetí fáze sebepřijetí, absolutní – mám parafilii a je to součást mé osobnosti, dává mi nové možnosti a už se jí ani nechci zbavit. Tato fáze nemusí nastat, záleží na tom, jak člověk s odlišnou orientací sám sebe přijme takového, jaký on je, bez toho, co si ostatní o něm myslí, a když zjistí, že ostatní o jeho jiné orientaci ani vlastně vědět nemusí.
1) Nedívat se na videa s podněty, které probouzí sexuální pocity, za účelem své sexuální pudy potlačit.
2) Sepsat si své pocity na papír.
3) Nebrat si moc osobně výroky ostatních lidí, kteří odlišnou orientaci neuznávají.
4) Přiznat si pravdu co nejdříve.