Projekt intimní a sexuální asistence z pohledu trestního práva – není tento projekt v rozporu s trestným činem kuplířství?

V rámci projektu intimní a sexuální asistence se spolek Rozkoš bez Rizika obrátil též na odbor bezpečnostní politiky a prevence kriminality Ministerstva vnitra, který je věcným gestorem problematiky obchodování s lidmi a sexuálního vykořisťování, s dotazem:

 

Do jaké míry je projekt intimní a sexuální asistence slučitelný s právním řádem ČR?

Na mezinárodní konferenci o sexuální asistenci, konané dne 3. listopadu 2015, seznámil Mgr. Michal Šmíd (právník odboru bezpečnostní politiky a prevence kriminality MV) přítomné účastníky s hlavními závěry tohoto stanoviska.

 

 

 

Při zpracování stanoviska vycházeli z těchto definic:

* Sexuální asistentka je osoba, která poskytuje handicapovaným lidem kromě poradenství v sexuální oblasti i sexuální služby za úplatu.

 

* Intimní asistentka je osoba, která radí handicapovaným lidem v sexuální oblasti, aniž by jim poskytovala sexuální služby za úplatu.

 

* Veškeré služby budou poskytovány zcela dobrovolně (nikoliv proti vůli handicapované osoby). Při tvorbě stanoviska byly řešeny pouze právní otázky, zdravotní a etická hlediska byla ponechána stranou.

 

Rozpor s trestným činem kuplířství?

Existují různé způsoby, jakými mohou státy přistupovat k prostituci. V České republice se uplatňuje tzv. aboliční přístup, což přesněji znamená, že prostituce není komplexně regulována, ale stát se soustřeďuje na postihování doprovodných jevů, které jsou s prostitucí spojeny – stíhání trestných činů kuplířství (lidově řečeno postih pasáků) či obchodování s lidmi (zjednodušeně řečeno stíhání osob, které jiné osoby nutí k prostituci). V aboličním přístupu stát obecně nepovažuje samotné provozování prostituce za trestný čin (s výjimkou provozování prostituce v blízkosti školských zařízení; trestný čin podle § 190 trestního zákoníku – prostituce ohrožující mravní vývoj dětí), zároveň však tento způsob výdělku není ani zcela legálním zdrojem příjmů.

Ve své přednášce se tedy Michal Šmíd věnoval především otázce, zda v rámci projektu intimní a sexuální asistence nemůže dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu kuplířství dle § 189 trestního zákoníku. Při posuzování této otázky se tedy Ministerstvo vnitra zabývalo otázkou, v jaké intenzitě může spolek Rozkoš bez Rizika vstupovat do vztahu mezi intimní/sexuální asistentkou a klientem (handicapovanou osobou).

 

Definice trestného činu kuplířství zní:

Kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Podle soudů a právní teorie je prostituce pohlavní styk s jinou osobou nebo osobami za úplatu, pohlavní styk je poté jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle osoby ať stejného, či opačného pohlaví.

Z uvedených definic tedy vyplývá, že činnost intimních asistentů/asistentek nelze považovat za prostituci. Rozkoš bez Rizika tak nemůže vůči těmto asistentům vystupovat v pozici kuplířů. Ve vztahu k intimním asistentům je tak projekt Rozkoše bez Rizika v souladu s trestněprávní úpravou ČR.

Definice trestného činu kuplířství je poměrně velmi široká. Při detailnějším zkoumání tohoto trestného činu a při využití zkušeností z dosavadního počínání státních orgánů lze dále dojít k závěru, že postih kuplířství spočívá v postihu jednání, které je:

a) spíše návodného charakteru – přiměje, zjedná, najme, zláká, svede

či

b) se svým charakterem podobá podílnictví – kořistění z prostituce provozované jiným

 

Jako trestný čin kuplířství se však nestíhá jednání, které je spíše charakteru pomocného či utvrzovacího. Mezi tato jednání lze zařadit například:

* poskytování ochranných prostředků a pomůcek

* zprostředkování preventivních lékařských vyšetření

* osvětové a vzdělávací aktivity o sexuálních technikách

Dále český stát jakkoliv nestíhá osoby, které umožní jiným osobám inzerovat nabídku poskytování sexuálních služeb za úplatu.

 

 

Jaký je tedy výsledek?

Projekt sexuální asistence lze podle názoru odboru bezpečnostní politiky a prevence kriminality MV úspěšně realizovat již za současné platné právní úpravy. Na rozdíl od jiných zemí, ve kterých je prostituce legálním zaměstnáním (např. Německo, Švýcarsko), musí být při realizaci projektu splněno několik podmínek.

 

Pět podmínek MV ČR pro spolek Rozkoš bez Rizika:

1. Nebude zastávat roli aktivního prostředníka mezi sexuálními asistentkami a asistenty na straně jedné a handicapovanými osobami na straně druhé. Tedy nebude aktivně vysílat sexuální asistentky a asistenty za handicapovanými osobami.

 

2. Aktivity ve vztahu k sexuálním asistentkám a asistentům by se měly omezit pouze na osvětové, vzdělávací a školicí činnosti a dále na zpracování nezbytných osobních údajů.

 

3. Na základě požadavku handicapované osoby  (resp. rodiče/opatrovníka) se můžou poskytovat osobní údaje všech osob, jež byly v oblasti sexuální asistence proškoleny (seznam těchto osob), nikoliv tedy osobní údaje pouze jedné jediné osoby. Osobní údaje budou poskytovány v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, tedy zejména po předchozím informovaném souhlasu sexuálního asistenta/asistentky.

V tomto bodě se MV ČR neshodlo s Nejvyšším státním zastupitelstvím, které v poskytování údajů na vyžádání potenciálních klientů vidí možné naplnění prvku zjednávání. Podle názoru Nejvyššího státního zastupitelství by se tak Rozkoš bez Rizika mohla ocitnout v postavení kuplíře.

 

4. Za poskytnutí kontaktních údajů na sexuální asistentku či asistenta nebude požadovat žádný hmotný prospěch, nebude usilovat o žádnou zpětnou vazbu jak od handicapovaných osob, tak od sexuálních asistentek a asistentů. Nesmí se zkrátka tázat handicapovaných, zda využili služeb a v jaké kvalitě.

 

5. Osvětové, vzdělávací a školicí akce a činnosti by ze strany Rozkoše bez Rizika měly být vykonávány takovým způsobem, aby nebyly schopny vyvolat v účastnících aktivní zájem provozování prostituce, aby nebylo naplněno jednání svádění.

 

Ministerský odbor poté spolku Rozkoš bez Rizika obecně doporučil, aby vztah mezi spolkem a sexuální asistentkou či asistentem byl při realizaci projektu co možná nejvolnější.

Tohoto požadavku lze podle MV dále vyhovět, pokud vedle kontaktních údajů na sexuální asistentky/asistenty budou poskytovány i kontaktní údaje na intimní asistenty a asistentky. Jak uvedl Michal Šmíd: této větší volnosti zcela jistě přispěje i ta skutečnost, že seznam bude veřejný – tedy přístupný libovolnému počtu osob. Handicapované osoby by tak nemusely přímo kontaktovat spolek Rozkoš bez Rizika, ale mohly by si kontaktní údaje samy vyhledat. Tento způsob se ničím neliší od současného stavu inzerování prostituce na internetu.

„Když se podíváte na internet, naleznete tam mnoho stránek, na kterých ženy a muži v různých erotických polohách nabízejí sexuální služby za úplatu, kdy zároveň jsou na stránkách uvedeny kontaktní údaje na tyto osoby. Provozovatelé těchto stránek nejsou ze strany státu jakkoliv postihováni,“ doplnil dále Michal Šmíd.

Daný způsob poskytování kontaktních údajů by tedy mohl změnit i výše uvedený názor Nejvyššího státního zastupitelství ve vztahu k naplnění znaku zjednávání.

 

 

Mohou organizace na pomoc handicapovaným osobám zveřejňovat seznamy sexuálních asistentek?

Pokud bude chtít jakákoliv organizace zveřejnit seznam vyškolených sexuálních asistentek, může tedy podle názoru odboru bezpečnostní politiky a prevence kriminality MV ČR tak učinit. Kontaktní údaje však mohou být zveřejněny pouze po předchozím informovaném souhlasu sexuální asistentky/asistenta, kdy zároveň by tento seznam neměl obsahovat kontaktní údaje pouze na jednu jedinou osobu – sexuální asistentku. Vhodné by rovněž bylo, kdyby tento seznam vedle údajů na sexuální asistentky obsahoval i údaje na intimní asistenty/asistentky.

 

---

 

Mgr. et Bc. Michal Šmíd je pracovníkem odboru bezpečnostní politiky a prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR. Hlavní náplní jeho práce je problematika obchodování s lidmi a regulace prostituce. Vystudoval magisterský obor právo a právní vědu na Právnické fakultě UK v Praze, dále bakalářský obor bezpečnostně právní studia na Policejní akademii ČR v Praze.

 

 

 

Poznámka: Tento článek byl Mgr. Michalem Šmídem z Ministerstva vnitra České republiky autorizován.

Za sexualni asistenci Petra Lecnarová