ROZHOVOR – Ilustrátorka Lucie Barošová o sexualitě seniorů: Senioři si rádi plácli

To spočívalo v péči o zdravé a postižené děti, dospělé a seniory, přičemž nejvýrazněji převažovala péče o jejich duševno v podobě muzikoterapie a canisterapie.

{articleImage}141{/articleImage}

Do práce s klienty vnášela vždy i další své koníčky, jako je láska ke zvířatům a rostlinám, k psaní, poezii atd.

V našem rozhovoru si povídáme o stáří a sexualitě seniorů, neboť Lucie pracovala v domově seniorů, kde sexualita klientů jí nebyla cizí.

1) Líbila se Vám práce v domově důchodců?

Práce se seniory byla duševně a někdy i fyzicky náročná, ale určitě naplňující. Smysluplnost mých aktivit sice nebyla tak viditelná, jako kdybych pracovala s klienty, na kterých jsou vidět pokroky a zlepšení – „moji“ klienti směřovali ke smrti – o to ale byla hlubší. Zakusit si, o čem je stáří, vřele doporučuji každému člověku, včetně politiků. Rozšíření obzorů a citů je pak k nezaplacení.

2) Co si obecně myslíte o stáří a sexualitě ve stáří?

Stáří má v životě své místo a smysl. Kdyby tomu tak nebylo, příroda by je zrušila, nebo Bůh, chcete-li. Jak stáří prožijeme, to záleží většinou na nás samých. Znám dost seniorů, kteří zůstali aktivní a udržovali společenský život a koníčky do velmi vysokého věku a přes vážné zdravotní překážky. O sexualitě seniorů příliš nepřemýšlím, protože toto téma necítím jako problém, není to nic, co bych potřebovala řešit odděleně od ostatních témat o sexu. Jde o výskytově ne tak běžný, ale zcela přirozený jev.

3) Pořádaly se v domově důchodců nějaké seznamovací akce, večírky?

Na akce a večírky jsem byla profesionál! Dělo se toho hodně. Klientům byla trvale nabízena možnost najít si zábavu podle jejich gusta. Provozovali jsme různé dílny, kroužky, sportovní odpoledne, malé i velké kluby. Možnost zajít si na kávu, poslechnout si, co je nového, a popovídat si u pěkně prostřeného stolu s jinými seniory byla k mání každý týden. K tomu jsme pořádali několikrát ročně bály a zábavy, koncerty, výlety na zajímavá místa. Někteří senioři mi s úsměvem říkali, že za celý život neměli tolik kultury jako u nás. Ale vím, že všude to takové není.

 {articleImage}143{/articleImage}

4) Jak v onom domově, kde jste pracovala, personál pohlížel na sexualitu svých klientů a jak to měli babičky a dědečkové?

Oficiálně se na téma sex a erotika klientů příliš nediskutovalo. Ale tyto potřeby byly zahrnuty do všeobecných práv klientů a domnívám se, že byly personálem vcelku respektovány. V praxi bylo na intimnosti pohlíženo, abych tak řekla, se selským rozumem. Každý přece ví, oč běží, že? A sexuálně aktivní senioři byli v domově vždy, i když ve výrazné menšině. Šlo buď o páry – manžele či dvojice, které se daly dohromady v domově, nebo o jednotlivce, kteří se příliš netajili tím, že se rádi uspokojují. Pak byli jistě také senioři, kteří svoji sexualitu řešili čistě soukromě a o těch neví nikdo nic.

5) Vyrušil někdy v domově personál seniory při jejich sexuální aktivitě?

Pracovala jsem většinou v úseku volnočasových aktivit, jako pracovnice v sociální péči u lůžek dohromady jen několik měsíců. Takže jsem o podobných událostech neměla zdaleka takový přehled jako sestřičky a pracovnice přímo z pater. Tyto situace se jistě občas přihodily, ale tipuji, že pokud se nedělo nic, co by ohrožovalo zdraví klientů (a toto je třeba brát v úvahu!), dveře pokoje se opět zavřely…

6) Jak by měli senioři v domově důchodců řešit, když chtějí být sami na svých pokojích? Je dobrá cedulka na dveřích s nápisem „Nerušit“ nebo by se měli zamykat?

Líbí se mi cedulka Nerušit. Nebo se to může řešit individuálně: jsou klienti soudní, orientovaní a relativně zdraví. Jsou také klienti s těžkou Alzheimerovou chorobou, kteří jedí špendlíky či vlastní výkaly a pracovnice oslovují maminko. A jsou desítky osob někde mezi tím… Pokud je mi známo, zamykat se senioři z jakýchkoli důvodů nemohou a už jsem viděla dost pádů, záchvatů a kritických stavů, abych se v tomto zastala personálu: je zodpovědný za životy a stačí málo, aby se stalo neštěstí, včetně úmrtí. A popotahování po soudech příbuznými je pak strašné.

 {articleImage}138{/articleImage}

7) Jsou podle Vás důvodem nezájmu o sex ve stáří třeba léky?

Mimo jiné. Faktorů je mnoho a každý z nich má na různé osobnosti různou míru vlivu.

8) V jednom článku v tisku popisujete zajímavý příběh s veselou seniorkou v šátku jako z pohádky, která si vzala máslo z kuchyně a popisovala, pro jakou slastnou potřebu to chce a jak jí ty prsty dobře kloužou…

Klientka byla opravdu křehká stařenka s nevinnýma očima. Často se usmívala, ale součástí jejího humoru bylo i to, že věděla, jak její lechtivé řeči šokují každého nového zaměstnance. Zda opravdu využívala máslo jako gel, to netuším, ale rozhodně uměla mezi klienty a pracovnicemi rozproudit zákulisní diskuze! I to bylo očividně jisté její uspokojení. Podobných zážitků mám plné kapsy. Někteří senioři z řad pánů rádi komentovali postavy „sestřiček“ (tak říkali šmahem všem pracovnicím) a někdy si i plácli nebo sáhli. Jeden tichý a nenápadný senior měl zase plný pokoj porno kazet a neschovával je. Babičky takové nebyly, ale když jsem si s nimi povídala mezi čtyřma očima, svěřily se zase občas se vzpomínkou na manžela. Ale to byly spíš popisy vztahů a citů, jen výjimečně erotiky.

9) Senior bydlí v domově důchodců ve svém bytě, kde má mít své soukromí. Přijde bez zaklepání personál a diví se, když ho najdou v sexuálním uspokojení. Co byste na místě udělala Vy, když by se to stalo Vám?

Být tím personálem, hrkne ve mně, omluvím se a zmizím. A být klientem, mám pro tu chvíli „po srandě“ a vydýchávala bych to pár týdnů. Takže mi to přijde stejné, jako když jsem kdysi vyrušila spolubydlící na privátě.

10) Prý v Dánsku v domově seniorů zavedli revoluční program, kdy senioři mají vyčleněnou místnost k promítání pornofilmů a pro návštěvy speciálních asistentek. Co si o tom osobně myslíte? Funguje tato vstřícná služba někde v ČR nebo jen v zahraničí ?

O podobných službách v ČR pro seniory nemám přehled, jsem dost roků v oboru gerontologie pouze okrajově. Ale když jsem pracovala v ústavu pro fyzicky postiženou mládež (tamní horní věková hranice je 25 let, někdy i více), zrovna se tam toto téma projednávalo. Místnost nakonec zavedena byla. Můj soukromý názor je ale ten, že bych nechtěla chodit do místnosti, o které se obecně ví, že je „jen na sex“. Proč by nemohly být místnosti, kde člověk bude mít zajištěno soukromí obecně? Co já vím, třeba pro ticho ke studiu, pro probrání vážných témat s právníkem, pro vzpamatování se po šokující události… a ano, často i na sex. Do takové místnosti by se mi chodilo lépe.

{articleImage}139{/articleImage}

11) Myslíte si, že odchodem do domova důchodců většinou dojde k násilnému konci pohlavního uspokojení seniorů proti jejich vůli?

Mohu jen odhadovat. Podle mě odchod do domova důchodců tím mezníkem není. Buď senior s erotikou a sexem skončil už mnohem dříve, nebo nikoli. A v tom případě se v domově nezmění a po pár týdnech na rozkoukání se v novém prostředí se vrátí k tomu, co je mu milé. Kdo chce, cestu si najde, i kdyby šlo „jen“ o masturbaci.

12) Bojíte se Vy sama svého vlastního stáří?

Stáří se (zatím) nebojím. Snažím se své tělo udržovat, jím relativně zdravě, dost chodím po venku a cvičím. K tomu mě donutily dost vážné a bolestivé nemoci a úrazy, kterých jsem měla dost, od 16 let počínaje. Vím tedy, že zdraví není zadarmo. Také si pěstuji představu, že si nikdy neobarvím vlasy a zatím se mi to i přes první šediny daří – bude mi 37 let. Jestli vydržím opravdu bez výjimky, ukáže čas, nedávám si závazek povinně.

13) Je lepší podle Vás stárnout doma nebo v domově důchodců?

Kdo je už hodně nemocný a zůstal sám, protože rodina žije daleko, nemá čas či jsou narušené vztahy, ten najde v domově pro seniory spásu. Úlevu od povinností, jídlo, pomoc při vyřizování úřadů a doktorů. Ale pravý domov je zkrátka domov! Každý by si přál umřít ve své posteli a mezi svými.

14) Máte nějaké cíle do stáří?

Užívat si všeho, na co bude čas! Rodiny, psů a jiných zvířat, kreslení a psaní, vaření a pečení cukroví. Také si střádám knižní tituly, které chci „jednou“ přečíst, znáte to.

  {articleImage}144{/articleImage}

15) Prozradíte, jakou sexuální aktivitu předpokládáte, že budete mít ve stáří?

Zda budu sexuálně aktivní, to si netroufám odhadnout. Pravdou je, že když jsem občas vinou nemoci či přemíry práce unavená, tak skutečně nemám na sex ani pomyšlení – a ještě před pár lety jsem se podobným větám smála! Takže, na udržení „apetitu“ i po sedmdesátce bych nesázela. Ale dokud budu mít po boku manžela, budu se snažit udržovat sebe i náš intimní život na ucházející úrovni. Partnera vnímám jako motivaci a cítím morální povinnost, že bych neměla nezřízeně tloustnout, dlouhodobě kašlat na erotiku a podobně. Sexuální výzvy nemohou přece přicházet jen od muže, musí se snažit oba.

16) Co Vás na seniorech odrazuje?

Odrazuje mě, když o sebe senioři příliš nedbají. Když se přestanou starat o osobní hygienu a doslova páchnou. To toleruji jen u lidí s psychiatrickou diagnózou. A také mi vadí senioři, kteří jsou příliš „jedovatí“, zkrátka prskají na ostatní žlučovité pomluvy a jsou trvalí škarohlídi. A když jsme u tématu sexu, nemusím ani povýšené a odsuzující puritány. Jsou to všechno většinou lidé, kteří byli takoví od mládí, jen se jim s roky jejich záporná vlastnost znásobila.

17) Jaký máte postoj k sexu a erotickým pomůckám?

Můj postoj k sexu je výrazně pozitivní. Všimla jsem si, že dokud vedu dostačující sexuální život, tak svůj vztah a erotično příliš neřeším. Jakmile ale potřebuji nad tímto tématem hloubat příliš a hledám v něm a ve vztazích obecně „mouchy“, je to tím, že se mi uspokojení sexuálních a zároveň citových potřeb nedostává. A je dobré to řešit. Naštěstí mám ale muže, který ke mně (nejen) v těchto směrech pasuje, takže potíže jsou minulostí. A erotické pomůcky? Mají svoji funkci už v názvu – pomáhají. Jak dalece je kdo využívá, nebo ne, to je individuální. Ale hlavně pro samotáře je to určitě dobrá věc!

 {articleImage}140{/articleImage}Lucie Barošová je OSVČ – píšící ilustrátorka, t. č. na rodičovské dovolené. Studovala nejprve na střední zahradnické škole v Ostravě, pak časem dálkově v Olomouci pedagogiku volného času. K tomu si udělala různé kurzy + jistý talent a punc originality jí byl dán do vínku, bez něj by to nebyla ona.  Momentálně tvoří hlavně autorské omalovánky pro děti. Ke stažení zdarma: http://www.omalovanky-lucie.cz/