Od roku 2004 se pohybuji v sociálních službách a za svou praxi jsem měla možnost pracovat s lidmi s různým znevýhodněním, jejich rodiči a blízkými lidmi. Lidé s poruchou autistického spektra jsou mi blízcí a ráda s nimi pracuji. Téma sexuality je pro mě blízké, věnuji se mu už od svého studia a stále své vědomosti rozšiřuji. Ve chvíli, kdy jsem začala pracovat ve Freye, tak jsem začala lektorovat téma sexuality lidí s poruchou autistického spektra. Sexualita je základní biologickou potřebou každého člověka a každý člověk by měl mít možnost naplnit své sexuální a vztahové potřeby.
V rámci své profese pracuji nejen s lidmi s poruchou autistického spektra od dětí až po seniory/seniorky, ale také s jejich rodiči, blízkými lidmi, pracovníky/pracovnicemi sociálních služeb, pedagogy/pedagožkami a mnoha dalšími lidmi. Pro mě je velmi zásadní a podstatné dívat se na vnímání sexuality jejich perspektivou. Mnoho rodičů, kteří mě kontaktují, mi říká, že nevěděli, že by měli také pracovat se sexualitou u svých dětí a že očekávali, že jim to „někdo“ řekne. Tím „někdo“ častou myslí odborníky/odbornice, pedagogy/pedagožky, psychiatry/psychiatričky a další lékaře. Taktéž je potřeba myslet na to, že rodiče mají velmi málo informací o sexualitě dětí s PAS. Ve školách se sexuální výchova u dětí se znevýhodněním objevuje velmi zřídka. Domnívám se, že základním předpokladem je vzdělávat osoby, které přicházejí do kontaktu s člověkem s PAS. Jedná se nejen o rodiče, pedagogy/pedagožky, ranou péči, lékaře/lékařky, ale také další odborníky/ odbornice. Rodiče jsou primárním prostředím, kde dítě vyrůstá a žije, a mohou zásadním způsobem ovlivnit vnímání a prožívání sexuality u svých dětí. Cílit bychom také měli na speciální školy a školy. A v neposlední řadě nabízet školení pro sociální služby v podobě systémového zavádění práce se sexualitou a vztahy.
Obracejí se na nás rodiče, odborníci/odbornice, lékaři/lékařky, pracovníci/pracovnice sociálních služeb, pedagogové/pedagožky, asistenti/asistentky pedagogů i jednotlivci. Cílová skupina je velmi široká a věkově zastoupena od malých dětí až po seniory/seniorky. Nejčastěji se objevuje potřeba rodičů řešit otázky nevhodného sexuální chování jejich dětí nebo podpořit v tom, jak začít pracovat se sexuální výchovou. Klienti a klientky (mladí dospělí lidé) mají různé zakázky, od témat mezilidských vztahů až po sexuální orientaci. Velmi často se jedná o témata, která se dotýkají nastavení práce se sexualitou, sexuální výchovy/osvěty a mezilidských vztahů.
{articleImage}602{/articleImage}
Nejdůležitější pro mě je, aby dítě mělo možnost otevřeně hovořit o své sexualitě, vztazích, přáních, tužbách a potřebách. Bez zpětného hodnocení, tabuizování, studu a vytváření mýtů a předsudků. Poté přijetí sám/sama sebe včetně svého znevýhodnění. Velmi podstatným tématem je přijetí sama sebe jako sexuální bytosti, práce s doteky, soukromím, téma hygieny a také nastavení hranic vhodného sexuálního chování. Nicméně bychom také neměli zapomenout na témata, která přináší dnešní doba – vztah k sobě, ideál mužské a ženské krásy, média, online sítě, pornografie, navazování vztahů, komunikace ve vztahu atd. Sexuální výchova by měla k dítěti přicházet od jeho brzkého věku, před nástupem do mateřské školky, postupnými kroky a hravou formou. Měli bychom volit takový způsob, metody a techniky předávání informací, aby nám dítě rozumělo a informace využilo ve svém životě.
Kdy a proč? Tuto otázku slýchám velmi často. A moc za ni děkuji. Začnu tím, proč. Hranice nám určují, co můžeme a nemůžeme dělat, kde jsou mantinely, ubezpečují nás, kudy se máme vydat, a zároveň vytváří bezpečný prostor. Každé téma sexuality se opírá o hranice, tedy vytyčení vhodných a nevhodných situací. U lidí s PAS se můžete setkat s tím, že se chovají nevhodně (např. svlékání na veřejnosti, nevhodné doteky, realizace sexuálních potřeb v nevhodném prostředí) a často je důvodem tohoto jednání absence nastavených hranic a pravidel. Uvedu vám příklad z vlastního života. Pokud malé dítě s PAS sahá všem ženám na prsa jako projev své náklonnosti a důvěry k nim, můžete zaznamenat, že dítě je omluveno tím, že má PAS, neuvědomuje si své chování a nemůže za to. V době, kdy dítě bude v pubertě a stále se bude takto chovat, protože nedostalo informaci o tom, že jeho chování je nevhodné (nemá nastavené hranice), se již většina z nás shodne na tom, že toto chování je nepřijatelné a nevhodné a bude potřeba jej řešit. A druhá otázka, kdy začít pracovat s hranicemi? Hranice nastavují rodiče od dětství, od narození dítěte, adekvátně k jeho věku a potřebám a opět ve formě, které porozumí. Z praxe se mi osvědčují vizuální pomůcky, práce s doteky a využití modelových situací. V knize „Jak na sexuální výchovu u dětí a dospívajících s PAS“ se zmiňuji o hranicích, jak s nimi pracovat.
Nedokážu jednoznačně odpovědět, protože záleží na individuální potřebě každého člověka. Podstatné je pro mě to, aby měl člověk s PAS možnost reálně vidět pomůcky nebo alespoň se podívat na videa ( Růžový slon nabízí možnost podívat se na video, jak pomůcka vypadá ). Je podstatné, abychom byli přesvědčeni o tom, že opravdu daný člověk chce nějakou sexuální pomůcku. Setkala jsem se s tím, že v sociální službě koupili klientovi sexuální pomůcku, protože jim to řekl, ale už nezmapovali, zda se opravdu za tímto přáním „skrývá“ potřeba pomůcky. Přitom posléze vyplynulo najevo, že klient chtěl, aby se k němu ženy chovaly stejně jako ve videu, které viděl (porno), a to se stane, jedině když bude mít v ruce tu stejnou pomůcku, co měl daný muž ve videu. Posléze je potřeba nabídnout více pomůcek, každému může vyhovovat něco jiného (velikost, materiál, barva, vibrace, způsob manipulace s pomůckou apod.). Podstatné je naučit člověka s pomůckou bezpečně manipulovat a používat ji v soukromí, hygienicky ošetřit a použít vhodný lubrikační gel. Obecně bych spíše doporučila pomůcky, které jsou co nejvíce reálné, např. masturbátor, dilda, vibrátor, který připomíná lidskou kůži, ale vždy bude záležet na preferenci a přání klienta/klientky.