{articleImage}38{/articleImage}
Jedličkův ústav je moderní a veřejnosti otevřená instituce, speciální škola, která pomáhá začleňovat postižené klienty do běžné společnosti.
Poskytuje vzdělání ve škole mateřské, základní a střední. Žáci a studenti zde nejsou drženi pod zámkem, nebydlí tady, pouze docházejí na vyučování jako v běžných školách. Někteří studenti následně vystudují i vysokou školu.
Svůj soukromý život tráví plnohodnotně a k plnohodnotnému studentskému životu patří i ta sexuální stránka. Proto se často pídí po znalostech, týkajících se lásky, vztahů, sexuálního života. A protože učitelé chtějí rodičům žáků vysvětlování této oblasti ulehčit, mají studenti zahrnutou výuku sexuality i v rámci rodinné výchovy jakou součásti zdravovědy. Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy má svoje desatero k sexuální výchově. Jedním z bodů desatera je, že sexuální výchova se vyučuje a bude vyučovat v celé škále předmětů.
Bývalý ředitel Jedličkova ústavu a škol PhDr. Jan Pičman předal svou pozici jinému kolegovi a nyní v této škole působí jako psycholog. S ostatními kolegy hledal informace, jak se této oblasti věnovat více, aby sexualita ztratila nádech tabuizovanosti. Přišel proto na nápad pořádat pravidelné podvečery s touto tematikou. Každé třetí úterý v měsíci pořádají besedu na téma sexuality.
„Říkáme tomu sexy úterky. Myslím si, že je potřeba to slovo sexuální používat, nebylo by dobré schovávat se za nějaké rádoby neutrální termíny jako intimní nebo důvěrný. Je spíš potřeba, aby se slovo sexuální zbavilo toho konotátu, že je to něco, o čem se nemluví, nebo že to je pornografie, že je to neslušné.“ hovoří Jan Pičman.
{articleImage}34{/articleImage}
„Naším cílem je zbavit žáky nějakých obav, aby nemuseli pokoutně shánět informace z internetu, což většina z nich dělá. Když se budou potřebovat poradit, tak aby se nebáli a přišli, protože budou vědět, že se tady někdo o ně zajímá.“
„Teď nedávno jsme promítali film Sezení a přišla spousta lidí, že byla plná kavárna. Přišli zaměstnanci, studenti, rodiče, až mě to překvapilo, nebylo možno ani debatovat, v tom velkém množství by to ani nešlo. Myslím, že ten film je opravdu zaujal a že to určitě kvitovali s povděkem. Takže chystáme na příští měsíce další takový program.“ říká Jan Pičman.
TIP: Podívejte se na další Filmy.
„Mladí lidé shání informace týkající se sexuality, vyměňují si zkušenosti, touží po lásce, po vztazích. To se pochopitelně nevyhýbá ani studentům, kteří jsou na vozíku a jejichž těla nejsou dokonalá,“ dodává Jan Pičman.
Besedy jsou též důležité z hlediska prevence zdraví. Jsou zde totiž i studenti s kombinovaným postižením (tělesným a mentálním), velká část z nich je s dětskou mozkovou obrnou. A je tedy větší riziko, že člověk, který nemůže dlouho sehnat partnera, pak v důsledku své přirozené potřeby kývne každému, kdo má na něj chuť.
Vstřícná podpora pro postižené osoby v oblasti vzdělávání o sexualitě se proto určitě vyplatí. Je to cesta k perspektivním vztahům, aby nemuseli mít prostor ti, kteří chtějí postižené osoby jen zneužít.
Jedličkův ústav se snaží držet krok, ví, co se děje a co by se mohlo dělat dál.