K testování se přihlásil Dušan s dětskou mozkovou obrnou. Akci vedla Lucie Slováčková, vedoucí testerů Růžového slona. Celý tým musel být kreativní při zasílání samotné pomůcky k testování.
Tester Dušan (jméno je změněno) nemá ideální podmínky. Chybí mu soukromí pro intimní potřeby, v rodině oporu nemá.
Podařilo se vše vyřešit pomocí jeho osobní asistentky, se kterou se setkává ve volnočasovém středisku, které navštěvuje. Celá akce proběhla v dokonalém utajení před Dušanovou matkou. Testování tomu dávalo další rozměr. Bylo potřebí vyřešit, kam svatý grál poslat, aby se balíček nedostal do špatných rukou a matka neměla jakékoliv tušení.
Nabízela se varianta úložného boxu či osobního vyzvednutí – jenže vozíčkář ne vždy natrefí na tu správnou schránku a z horních pater výdejního boxu nemá šanci toto sám vyřešit. Pro jakoukoliv jinou poštu mu opět chodí maminka.
Vyřešili to tedy po domluvě s osobní asistentkou, která Dušanovi pomohla s vyzvednutím balíčku. Navíc byla nápomocná i při další komunikaci, za což paní M. velké díky.
{articleImage}732{/articleImage}V prvních fázích testování nebylo možné pomůcku téměř vůbec používat. Manipulace s hračkou pro člověka s DMO a spasmatickýma rukama je obtížná. Dušan nikdy nic podobného nedržel v ruce a vše bylo nutné detailně popsat a vysvětlit od otevření samotné krabice až po možné způsoby použití. Ani toto nebylo lehké, protože lidé s handicapem mají často velmi zkreslené představy o tom, jak to v intimním životě chodí. Bylo potřeba opravdu s citem vše uvést na pravou míru tak, aby nedošlo k nedorozumění. Toto období trvalo cca 3–4 měsíce, než se Dušan s pomůckou sžil a začal ji lépe používat. Naučil se ji pohodlně držet, čistit, skladovat – nebyla to snadná cesta. Horší a složitější část byla spojená s dlouhodobými potížemi s erekcí. Dušan měl samovolnou obtěžující erekci, slabou ejakulaci, minimální či žádnou erekci nebo nežádoucí, obtěžující erekci a ejakulaci v nevhodných situacích (na nákupu, u lékaře, v MHD, jen tak na ulici).
Nedostatkem kvalitní erekce měl Dušan pocit méněcennosti, špatný spánek, depresivní stavy, agresivní chování, roztěkanost, stavy zoufalství a skleslosti, špatnou komunikaci, neuměl navazovat kontakt s opačným pohlavím, vyhýbal se veřejnosti a měl i jiné potíže spojené s neuspokojením své základní lidské potřeby.
Cílem bylo tyto potíže odbourat a zlepšit tak celkovou psychickou pohodu a fyzickou kondici. Ani lékaři nedokázali Dušanovi kvalitně poradit – setkával se jen s odmítnutím, nepochopením a konstatováním, že je to běžné a musí zkoušet, co mu na jeho potíže pomůže, nebo že se má s tímto stavem smířit.
Velmi aktivně v tomto problému pomáhala Dušanovi právě jeho asistentka M., která za něj s týmem často komunikovala, aby společně dokázali pochopit co nejlépe aktuální problém, a Lucie Slováčková dokázala najít postup a řešení.
V prvních fázích testování bylo plno otázek a odpovědí, emoce a pocity létaly nahoru a dolů. Když už se zdálo, že jsou vidět nějaké pokroky, přišla zase jakási stagnace. Nicméně po necelém roce si tým, který pomáhal Dušanovi, mohl poplácat po rameni, že pomohli alespoň jednomu člověku od těch nejčernějších myšlenek, jaké si jen lidská bytost může nechat vpustit do hlavy. Doteď si s Dušanem tým napíše, jak se mu daří, a je velmi příjemné vidět progres člověka, jaký dokázal díky Lucii Slováčkové, asistentce a „baterce“, za necelý rok.
Byl to dlouhodobější projekt, ale povedl se díky skvělé Lucii Slováčkové a ostatnímu týmu.
V prvních fázích testování nebylo možné pomůcku téměř vůbec používat. Manipulace s hračkou pro člověka s DMO a spasmatickýma rukama je obtížná. Dušan nikdy nic podobného nedržel v ruce a vše bylo nutné detailně popsat a vysvětlit od otevření samotné krabice až po možné způsoby použití. Ani toto nebylo lehké, protože lidé s handicapem mají často velmi zkreslené představy o tom, jak to v intimním životě chodí. Bylo potřeba opravdu s citem vše uvést na pravou míru tak, aby nedošlo k nedorozumění. Toto období trvalo cca 3–4 měsíce, než se Dušan s pomůckou sžil a začal ji lépe používat. Naučil se ji pohodlně držet, čistit, skladovat – nebyla to snadná cesta. Horší a složitější část byla spojená s dlouhodobými potížemi s erekcí. Dušan měl samovolnou obtěžující erekci, slabou ejakulaci, minimální či žádnou erekci nebo nežádoucí, obtěžující erekci a ejakulaci v nevhodných situacích (na nákupu, u lékaře, v MHD, jen tak na ulici).
Nedostatkem kvalitní erekce měl Dušan pocit méněcennosti, špatný spánek, depresivní stavy, agresivní chování, roztěkanost, stavy zoufalství a skleslosti, špatnou komunikaci, neuměl navazovat kontakt s opačným pohlavím, vyhýbal se veřejnosti a měl i jiné potíže spojené s neuspokojením své základní lidské potřeby.
Cílem bylo tyto potíže odbourat a zlepšit tak celkovou psychickou pohodu a fyzickou kondici. Ani lékaři nedokázali Dušanovi kvalitně poradit – setkával se jen s odmítnutím, nepochopením a konstatováním, že je to běžné a musí zkoušet, co mu na jeho potíže pomůže, nebo že se má s tímto stavem smířit.
Velmi aktivně v tomto problému pomáhala Dušanovi právě jeho asistentka M., která za něj s týmem často komunikovala, aby společně dokázali pochopit co nejlépe aktuální problém, a Lucie Slováčková dokázala najít postup a řešení.
V prvních fázích testování bylo plno otázek a odpovědí, emoce a pocity létaly nahoru a dolů. Když už se zdálo, že jsou vidět nějaké pokroky, přišla zase jakási stagnace. Nicméně po necelém roce si tým, který pomáhal Dušanovi, mohl poplácat po rameni, že pomohli alespoň jednomu člověku od těch nejčernějších myšlenek, jaké si jen lidská bytost může nechat vpustit do hlavy. Doteď si s Dušanem tým napíše, jak se mu daří, a je velmi příjemné vidět progres člověka, jaký dokázal díky Lucii Slováčkové, asistentce a „baterce“, za necelý rok.
Byl to dlouhodobější projekt, ale povedl se díky skvělé Lucii Slováčkové a ostatnímu týmu.