Významným filmem je animovaný dokument „O sexu“, který odlehčenou a humornou formou ukazuje aspekty intimního soužití a partnerských vztahů. Film slouží jako výukový materiál pro organizace a instituce pracující s lidmi s mentálním hendikepem. Na mezinárodní konferenci o sexualitě hendikepovaných mohli účastníci zhlédnout předpremiéru dokumentu „Nemusíš s láskou, stačí s citem“.
Rozhovor nám poskytla Lenka Vochocová, režisérka, zakladatelka, manažerka a koordinátorka projektů o. s. Inventura.
Sexualita lidí s mentálním hendikepem nás zajímá jako jedno z témat, které je možné umělecky uchopit a prostřednictvím uměleckého ztvárnění předat lidem, kteří nemají tak specifickou životní zkušenost – tedy nejširší veřejnosti. Naše umělecká tvorba obecně se zaměřuje na tematizaci otázek týkajících se lidí s mentálním hendikepem, o nichž lidé nemají dostatek informací a podléhají tak řadě předsudků a zkreslených představ. Snažíme se svojí tvorbou dlouhodobě přispívat k narušování takových stereotypů, a to především tak, že naše díla vycházejí z reflexe samotných tvůrců s mentálním hendikepem.
{articleImage}92{/articleImage}
Sexualita, intimita a vztahovost je pro řadu z nich velmi podstatným tématem a ve své tvorbě se jim dlouhodobě věnujeme. Když umělec s mentálním hendikepem ve své tvorbě tematizuje tyto oblasti, dává tím zároveň jasnou zprávu, že není oním „věčným šťastným nekomplikovaným dítětem“, za které ho mnoho lidí považuje. Zároveň ve své tvorbě vycházíme z toho, že jedna autentická, silná, dokumentárně zpracovaná výpověď člověka s hendikepem může proměnit přístup k lidem s postižením snáze a přístupněji než jiné druhy osvěty, přednášky a podobně.
V cyklu krátkých videí i v našem novém celovečerním dokumentárním filmu vystupují převážně naši dlouhodobí spolupracovníci a spolupracovnice – filmaři, herci a herečky, lidé, kteří s námi posledních deset let tvoří klíčové umělecké výstupy. S těmito lidmi, kteří mají mentální hendikep, ale také velmi individuální životní příběhy, povahy a záliby, jsme za tu dobu utvořili malou skupinu, která nemá jen čistě profesní vztah – do našich setkávání zapojujeme své rodinné příslušníky, máme přátelské vztahy, bavíme se o různých věcech, které jsou pro nás zrovna aktuální. Nemáme vztah poskytovatele sociálních služeb (kterým nejsme) a uživatelů, klientů, ale jsme spíše neformální tvůrčí skupinou.
{articleImage}91{/articleImage}
Tahle otázka mě trochu zaskočila, musela jsem začít počítat „těla“, na což nejsem úplně zvyklá. Z hlediska počtu máme asi o něco více mužských spolupracovníků, ale pohlaví pro nás opravdu není podstatnou charakteristikou – a z genderového hlediska jsme myslím velmi pestrou a nestereotypní skupinkou.
Za tu dobu jsme si vytvořili velmi neformální pracovní prostředí, a tak i nově příchozí velmi rychle zapadnou a přijmou náš styl komunikace a práce (anebo je taková neformálnost odradí). Pro mě osobně jsou naši spolupracovníci už součástí života, zajímají mě jako lidé, přátelé, někteří z nich mi jsou osobnostně bližší, s jinými je to samozřejmě těžší, ale to jsou všechno individuální vztahové věci, stejné, jaké řešíme s ostatními lidmi. Baví mě jejich nápady, nepřestává mě překvapovat hloubka některých jejich myšlenek, štvou mě některými svými projevy, jsou pro mě inspirací v tom, jak spoustu věcí dokážou „nechat plavat“, ale i v tom, s čím a jak se osobně potýkají.
{articleImage}89{/articleImage}
Nemuseli jsme nikoho z nich přemlouvat, aby o tématu mluvil – to, že budeme pracovat s jejich reflexí vlastní intimity, vztahovosti a případně i sexuality, bylo výsledkem našeho společného hledání tématu pro nový film. Téma se k nám dlouhodobě vracelo, pro jednoho z našich filmařů je dokonce jednou z mála oblastí, které ho zásadním způsobem zajímají, takže „sexuální otázky“ nás dlouhodobě provázejí.
Film „O sexu“ je animovaný film, který na základě našeho námětu a scénáře režírovala Bára Dlouhá a který označujeme z legrace jako „instruktážní“. Pokud víme, ke vzdělávacím účelům slouží v organizacích po celé ČR.
Náš aktuální dokument „Nemusíš s láskou, stačí s citem“ byl pro nás velkým zážitkem a radostí. Samozřejmě navzdory řadě produkčních komplikací, které jsou v téhle práci asi běžné, jak ve fázi natáčení, tak ve střižně. Přestože řada témat už pro mě osobně není překvapivá a práh citlivosti mám asi silně posunutý, tenhle film je pro mě velkou radostí i překvapením s ohledem na to, jak otevřeně a autenticky naši dokumentaristé o svých zkušenostech a zážitcích mluví a jakých úvah jsou schopni. Také spolupráce s odborníky na tohle téma byla velkým zážitkem.
{articleImage}93{/articleImage}
Zatím žijeme aktuálním filmem, který je třeba dostat do světa, a nebavili jsme se o tom, jestli na téma nějak navážeme – potenciální příbuzná témata ale v rámci skupiny máme, ve filmu jsme nevyčerpali zdaleka všechna, bylo třeba kvůli dramaturgii film tematicky redukovat.
S tématem okrajově pracuje i naše divadelní skupina „Divadlo Inventura“ v aktuálním představení „Tohle všechno patří tobě“ a počítám, že jak se bude představení založené na vzpomínkách herců a hereček vyvíjet, téma se do něj bude dostávat víc a víc.
:-) Jsem náruživou filmovou divačkou, tuhle charakteristiku jsem do svého medailonu sepisovala skoro před deseti lety a od té doby mám na film jako divačka bohužel míň a míň času, ale nepřestávám sledovat novinky zejména v artové a festivalové produkci a film pro mě představuje velmi důležitou součást života. Obrazy a zvuky, ideálně v uměleckém ztvárnění a ve své kombinaci, jsou pro mě jednoduše velmi podstatnými podněty.
{articleImage}90{/articleImage}
{articleImage}88{/articleImage}
Lenka Vochocová je zakladatelkou spolku Inventura. Vystudovala obory žurnalistika a mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde v současnosti působí jako pedagogická a vědecká pracovnice. Ve volném čase se věnuje práci pro Inventuru, supervizi a koučinku, svojí rodině, chovu včel, koz a ovcí.