Sexualita a postižení – jak to bylo, je a bude
17.11.2014 16:18
Záporný náhled na sexualitu má původ v křesťanství, především v katolickém náboženství. Celibát se prosazoval skoro tisíc let, než nalezl své písemné zakotvení. Na sexualitu se nahlíželo jako na něco, na co musí člověk trpět, dá se bez toho obejít. Církev jako autorita nedovolila sexuální styky, jedině to bylo uznáváno v manželském svazku. V jedné době směla být pouze jediná poloha při sexu, a to misionářská. Manželství a věrnost byly brány za nejvyšší hodnotu, za svaté.
Dle básníků to ale bylo jinak. Láska k rytíři zbavovala ženu povinnosti zachovávat věrnost manželovi, k rytířským ctnostem patřilo mít milenku ve vyšší společnosti. A tak vznikají dějiny dvou morálek, ale postupem k naší době se mění v pokrytectví, které se dnes zabydlelo v konzumu, lpění na množství čehokoliv.
Dnes se člověk ztratí v anonymním davu, vztahy a hodnoty ztrácejí své hranice a v sexualitě je vše dovolené a možné. Máme zážitky, které nepotřebujeme pro svůj osobní růst. Převládá počet pohlavních styků, množství partnerů, rozměry orgánů, výdrž, rychlost. V takové dnešní konzumní společnosti, kde se sex srovnává s výkonem a úspěchem, nemohou duševně nemocní obstát. Místo aby se ve své sexualitě rozvíjeli, tak se jí vyhýbají, odmítají takto frustrovanou sexualitu, která by jim pomohla prožít vztah s druhým člověkem.
Personál v ústavech, lékaři, sociální pracovníci jsou pány nad postiženými. Hodně nyní bude záležet na nové generaci zaměstnanců těchto zařízení, na tom, jak budou k sexualitě vyškoleni a zda se budou umět v konkrétních případech spolehnout na vlastní rozum a cit.
Státy by měly podporovat plné zapojení osob s postižením do rodinného života. Měly by se postarat o to, aby zákony nebyly vůči postiženým osobám diskriminační, pokud jde o sexuální vztahy, manželství a rodičovství.
Čerpáno: Tomáš Adam ze společnosti FOKUS Mladá Boleslav. Sborník materiálu z konference organizované o.s. ORFEUS-Sexualita mentálně postižených